Vítejte tam,

kde se funí a píská radostí ❤

Naše srdce patří exotickým ježkům africkým - těm, kteří potřebují pomoc a nové šance, i těm, kteří se stávají součástí zodpovědného chovu. Spojujeme péči, lásku a zkušenosti, abychom podpořili jak záchranu a rehabilitaci opuštěných ježků, tak i chov s důrazem na zdraví a pohodu zvířat.

Na těchto stránkách najdete dvě cesty, které se v našem poslání propojují - neziskový azyl, kde pomáháme nemocným a opuštěným africkým ježečkům a chovatelskou stanici, kde pečujeme o budoucí generace s ohledem na zdraví a kvalitu života.

Ať už jste tady proto, abyste podpořili dobrou věc, nebo se zajímáte o ježky z chovatelské perspektivy...

Vítáme Vás v našem pichlavém světě!

‼️ VYHODIT AFRICKÉHO JEŽKA VEN NENÍ SVOBODA, ALE ROZSUDEK.

Poslední dobou si čím dál častěji pokládám otázku, kde se v některých lidech bere přesvědčení, že když už zvíře nechtějí, můžou ho prostě vyhodit ven a příroda se o něj nějak postará. Nepostará. A v případě afrického ježka už vůbec ne.

⁉️ TŘI JEŽCI, ALE RŮZNÉ SVĚTY.

V České republice se přirozeně vyskytují dva druhy ježků – ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (Erinaceus roumanicus).Oba jsou po generace přizpůsobení našim klimatickým podmínkám. Dokážou si vytvářet tukové zásoby, připravit se na zimu a přečkat ji v hibernaci, během které se výrazně zpomalí jejich metabolismus, srdeční činnost i spotřeba energie.

Pak je tu ale ježek bělobřichý (Atelerix albiventris), kterého známe také jako afrického trpasličího ježka. Ten pochází z afrických savan a travnatých oblastí. Jeho organismus je přizpůsobený úplně jinému prostředí a teplotám.

A přestože mají všichni tři bodliny, jejich fyziologie rozhodně nefunguje stejně.

A lidská neinformovanost není omluvou.

❓CO SE STANE, KDYŽ AFRICKÉHO JEŽKA VYHODÍTE VEN?

Při výrazném poklesu teploty může upadnout do takzvaného torporu, tedy útlumu životních funkcí. Jenže na rozdíl od přirozené zimní hibernace našich ježků jde u afrického ježka v chovu o nebezpečný stav, který končí vyčerpáním, selháváním organismu a úhynem.

Představte si tedy, že někdo v říjnu vypustí ježka ven. Přes den je patnáct stupňů, svítí sluníčko a dotyčný má asi pocit, že mu dopřál krásný život na čerstvém vzduchu. Jenže v noci teplota klesne k pěti stupňům. Ježek nemá vyhřívanou ubikaci, bezpečný úkryt ani možnost vrátit se do tepla. A ne, opravdu si jednoduše nezaleze pod listí a neprospí zimu jako jeho evropští příbuzní.

🚫 ALE VŽDYŤ JE TO ZVÍŘE. MÁ INSTINKTY!

Samozřejmě že má. Umí hledat potravu, hrabat, schovávat se i lovit hmyz. Jenže schopnost vykonávat přirozené chování neznamená schopnost přežít v jakémkoliv prostředí. Ježek, který celý život dostával potravu do misky, žil ve stabilní teplotě a nikdy nemusel čelit skutečnému nedostatku, je najednou odkázaný sám na sebe. Musí najít vhodný úkryt, vodu a dostatek potravy. A právě té s příchodem chladného počasí výrazně ubývá. K tomu připočítejme parazity, nemoci, predátory, auta, zahradní techniku a další nebezpečí. A především chlad, který jeho organismus nezvládne.

‼️ TAK CO KDYŽ UŽ JEŽKA PROSTĚ NECHCI?

Tady budu možná trochu nepříjemná.

Život se mění. Lidé se stěhují, řeší finance, zdraví nebo rodinné problémy. Někdy zjistí, že péči o zvíře jednoduše nezvládají. To se může stát. A nikdo nikoho nenutí držet doma zvíře za každou cenu.

Ale existuje obrovský rozdíl mezi tím, když člověk přizná, že péči nezvládá, a začne hledat řešení, a tím, když zvíře prostě vyhodí ven.

Kontaktujte tedy chovatele. Pokud chovatele nemáte, je spousta chovatelských stanic, kde si budou vědět rady. Oslovte nás. Hledejte nový domov. Požádejte o pomoc.

Možná to nebude vyřešené během hodiny, ale když jste si zvíře pořídili, přijali jste za něj odpovědnost. A ta nekončí ve chvíli, kdy vás přestane bavit.

😈 A TEĎ NĚCO ODE MĚ…

Za dobu, co se věnuji ježkům, jsem viděla ledacos. Nemocná, zanedbaná, podvyživená i vážně zraněná zvířata. Ježky, kteří potřebovali dlouhé týdny péče, než se vůbec začali dávat dohromady. A přesto mě pořád dokáže překvapit, s jakou lehkostí se někdo zbaví živého tvora.

Naposledy jsme přijali ježčí holčičku nalezenou u popelnic. U POPELNIC. V místě, kam normální člověk vyhazuje odpadky. Jenže ježek ani jiné zvíře není odpad. Není to rozbitá hračka ani věc, kterou odložíme, když nás omrzí.

Možná se někomu zdá, že to moc prožívám. Ano, prožívám. Protože zatímco pro někoho je odložení ježka otázkou několika minut, pro nás to znamená další péči, veterinární výdaje, čas a snahu napravit něco, co se vůbec nemuselo stát.A pro toho ježka to může znamenat úplně všechno. Konec.

‼️ Zas a znovu. Africký ježek nepatří do české přírody. Patří do odpovědné lidské péče.

A jestli si z celého tohoto článku máte odnést jedinou věc, tak prosím tuhle:

Když už nedokážete být zvířeti domovem, buďte alespoň člověkem, který mu pomůže najít domov nový.

Protože vyhodit ho ven není dát mu svobodu. Je to nechat ho napospas osudu, který jste mu sami připravili. A žádný ježek ani jiné zvíře si tohle nezaslouží.

Dituli 💛

Poradenství pro současné i budoucí páníčky

Ježci afričtí nejsou běžní mazlíčci, a právě proto je důležité mít po ruce někoho, kdo poradí, podpoří a pomůže. V rámci azylu nabízím poradenství jak lidem, kteří už ježka doma mají, tak i těm, kteří o něm teprve uvažují.

Pomohu Vám zorientovat se v potřebách ježka, nastavit správné podmínky chovu, vybrat vhodnou výbavu, poradit s výživou i péčí o jeho zdraví. Řeším běžné otázky i složitější situace - od zvykání ježka na nové prostředí až po specifické zdravotní nebo behaviorální problémy.

Každý ježek je jiný, proto ke každému dotazu přistupuji individuálně, s respektem k ježkovi i k jeho člověku.

Konzultace ohledně péče o ježky poskytujeme zdarma, ať už jste ježčí začátečník nebo řešíte konkrétní problém. Jsme tu, abychom pomáhali.

Pokud ale chcete naši práci v útulku podpořit, budeme rádi za příspěvek prostřednictvím 'Žravenky'. Každá koruna pomáhá dalším pichlavým svěřencům v azylu. Žravenky najdete zde na webu, můžete použít přiložený QR kód na danou částku anebo poslat libovolnou částku na účet.

Děkujeme! ♥